Červenec 2014

Neformální Ferme

30. července 2014 v 8:08



NEFORMÁLNÍ FERME ...

Zatím tady nemají cestovní ruch ani kriminalitu. Tento kout střední Itálie prý teprve turisté objeví. Lidé jedí kvalitní jídlo ze surovin, které sami pěstují. Ráno mohou lyžovat, večer plachtit v moři. Nejstarší cisterny na vodu na světě a vařené víno jim tiše záviděla Kateřina Horová.

"V Marche není vůbec nic," varovali mě známí. Ale to už jsem měla levné letenky koupené. Italský region nazvaný podle středověkého platidla marky se nachází v blízkém sousedství Toskánska a Umbrie. Přemluvím kamarádku, která také potřebuje přestávku od reality a letíme za pár korun s Ryanairem do Ancony. Půjčeným autem pokračujeme do středověkého města Ferme, kde jsme si přes internet objednaly ubytování v jakémsi laciném Bed and Breakfast. Jenomže jsme se velmi zmýlily - jde o palác z osmnáctého století! Komorník na improvizované recepci nám uctivě předává klíčky od - komnaty! Vstupujeme do apartmá azzuro, omylem považuji předsíň za ložnici. O pár místností dál shazuji svršky a padám na bytelnou luxusní postel. Apartmá je navíc plné knih a svatebních fotek místního umělce. Ráno se podává královská snídaně v salonku plném knih a starožitných pokladů. Komorník se vždy zjeví za zády a doporučuje mi delikátní domácí džemy a medy. Když zabloudím cestou na toaletu, kouzelný sluha se odkudsi zjeví a je mi k službám. Komnatu uklízí usměvavá Thajka. Složila pohozené oblečení jako origami do starožitné skříně na poličky s nápisem Francesco. Čokoládka na mě číhá na nočním stolku vedle mého pasu. V mém románu je nová záložka! Boty složené v košíku vedle postele, šminky vtipně rozestavěné od největšího k nejmenšímu. Žasnu, takové vyžívání se v úklidu mi učarovalo! Dva dny nošené propocené triko mého přítele alias pyžamo na spaní dala pod polštář! Pobavilo, ale - nemohu najít kalhotky. "Tyjo, ona ti je ukradla, nebo vyprala," spekuluje družka. Thajka se jen tajemně usmívá.


Rozhledny a vařené víno
Vyrážíme autem objevovat kraj domácí pasty, vína, antických ruin a středověkých rozhleden. U té první voláme správci, aby nám odemkl. V momentě, kdy stoupáme vzhůru, děkuji prozřetelnosti, že na sobě nemám podpatky. Středověká osmihranná věž neboli octagon uvnitř skrývá úzké schody, na něž navazuje ještě užší žebříček. Svítí sluníčko, a tak vidíme kopce, pastviny, vinice a skálu, kterou před dvěma tisíci lety omývalo moře. Pečetě trilobitů nám ukázal průvodce již dole. "Tady nedávno dva milenci spáchali sebevraždu,"mrká na mě, když bojuji se závratí. "Dáme si ještě jeden octagon?" nadhodím kamarádce a už telefonujeme správci další z mnoha místních pamětihodností. Cestou potkáváme tiskárnu Fabiani ve městečku Petritoli, jejíž majitel zároveň zdarma oddává zamilované páry cizinců. Tedy ne zdarma, ale za fotbalové šály. Visí mu jich tady hodně hlavně z Německa a Anglie. Na můj dotaz kolik mnichů pohřbili v kryptě pod kostelem odpovídá další správce vyhýbavě: "Myslím, že docela dost." Na zvídavé turisty místní připraveni nejsou. Zato zdejší kuchyně předčí veškerá očekávání. Vévodí zde domácí těstoviny maccheroncini vyráběné pouze z mouky a bio vajec bio nosnic a krájené na drobné kousky technikou, kterou se dělnice učí několik let. Samotné chutnají jako hutný kuřecí vývar! Mleté vepřové maso, krémové omáčky tak zatraceně lahodné a likér vino cotto (vařené víno) podávaný v čokoládové oplatce střídají mořské plody a čtyřicetiprocentní anýzový lektvar. Řídit potom už nemůžeme, tak se jdeme projít k továrně na klobouky.

Legenda z Montappone
Zdejší výstava Cappellaio Pazzo (šílený klobouk) bodovala na fashion weeku v Paříži. Klobouk jako zahrádka, klobouk jako robustní čajová konvice, klobouk jako golfové hřiště. Dle legendy se zde v Montappone před mnoha staletími chudý farmář zakoukal do královy dcery a když se ucházel o její ruku, pravil: "Výsosti, nemám zlato, abych vaší dceři mohl koupit korunu." "Jsi si jistý, chlapče? Každý je bohatý svým vlastním způsobem," odvětil moudrý vladař. Cestou zpátky zamilovaný chasník přihlížel pracím na poli, sebral tři pruty kukuřice a zamyšleně z nich pletl cosi jako korunu. V noci v činnosti vášnivě pokračoval. Ráno donesl do paláce korunu z proutí a se suknem nahoře, aby chránilo nositelku před sluncem a deštěm. Krále potěšila taková invence a dal farmáři dceru a království k tomu. V Montappone pak všichni pletli klobouky, aby také měli v životě štěstí. Pravda je, že dneska se tady vyrábí kousky všech typů a velikostí a Marche je první italský region ve výrobě pohlavních pokrývek. "Vy máte obličej pro klobouky," bere mě za loket majitelka továrny a vtáhne nás do své dílny. Má tady kousky pro Dolce a Gabbanu nebo jen obyčejné fedory. Musím si nějaký klobouk koupit na doma, bleskne mi hlavou. Ale nejlepší pokrývku hlavy předvede dědička paláce, kde jsme se ubytovaly.


Rozverná komtesa
Krátké setkání s komtesou Ceciliou Romani Adami nás obohatí víc než všechny hodiny dějepisu na střední. "Ve Ferme tady na kopci žili lidé již tři tisíce let před Kristem, to protože jim vršek poskytl dokonalý rozhled do všech stran. Kopec navíc tvoří unikátní žlutý pískovec sabbione, v němž se velmi snadno kutaly jeskyně a chodby. Pokud město napadli nepřátelé, místní zmizeli v labyrintu podzemních uliček a rychle došli až do nedalekého námořního přístavu, kde v noci vane silný vítr směrem k Chorvatsku (vzdálenému osmdesát námořních mil), díky čemuž se rychle a neviděni přepravili do bezpečí. Ano, strategické eko bydlení. Dnes lidé z kraje, který dlouho tvořil alianci s Benátkami kvůli výhodným námořním cestám na Východ, využívají možnosti ráno si zalyžovat v horách a večer spočinout u moře a vyzkoušet třeba paraglyding. Cesta z horských hřebenů k pláži trvá půl hodiny. Taková pravá nefalšovaná dolce vita," uzavírá šlechtična. Ještě víc než její projev nás ale osloví komtesin drzý vzhled. K mokasínám na podpatku zvolila chlupatou čepici z lišky i s poměrně dlouhým ocasem, s nímž působí jako zrození elegantní výstřednosti. "Ona si to může dovolit," blábolí zčásti závistivě moje spolucestovatelka, ale sotva později procházíme kolem outletu s obuví, hned kupuje stejné mokasíny. V kufru nám cestou do komnaty cinkají lahve s olivovým olejem, kalhotky jsem nalezla složené v luxusní mrazničce Smeg, a do letadla v Anconě už nastupujeme v mokasínách obě.


crema fritta - typická sladká pochoutka z Le Marche regionu



VIP SERVIS

Cesta sem
Letět se dá do Ancony, do Aquily nebo Říma, pravidelné levné lety nabízí společnosti Ryanair, Wizzair nebo ČSA. Auto si vyzvedněte již na letišti, při méně než tříhodinové cestě z Říma doporučuji vlak, to kvůli náročnému překonávání horských hřebenů osobním vozem.

Noci v paláci
Palác Romani Adami ve Ferme vám poskytne opravdu jinou dovolenou než na kterou jste zvyklá z hotelů, za noc se snídaní dáte mimo sezonu méně. www. palazzoromaniadami.com

Co si přivézt
Zvolte víno pecorino neboli kozí víno. (Ano, kozí nemusí být pouze sýry). Drobné hrozny pecorina rostou vysoko v horách na kozích pastvinách. Víno je velmi sladké. Od místních výrobců seženete levně bio salámy a delikátní těstoviny z bio vajec.

Nálet na outlety
Do regionu Le Marche se slétají Rusky a Italky nakupovat obuv do všudypřítomných továrních outletů. Mrkněte třeba na Nero Giardini. Seženete zde luxusní značky jako Prada za zlomek ceny.

Speciality
Po celý rok se zde konají různé svátky jídla, divadla nebo třeba žabích závodů. Skromný výčet najdete třeba na www.le-marche.com.

MASSERIE SOTTO LE STELLE

29. července 2014 v 17:59
MASSERIE SOTTO LE STELLE.....

Jóga na koni, domácí mozzarella a vinné plantáže uchvátily kojící maminku v Puglii.....

Symbióza přírody a člověka. Kvalitní potraviny produkované přímo lokálně a v té nejvyšší bio kvalitě. Souhra harmonie a přírody s lidskou kreativitou. V Puglii jsem po návštěvě tří bio farem zcela procitla a chci se tam vrátit. Zajímavé je, že dvě ze tří bio farem vedou ženy....

Posezení na zahradě v přírodě, zeleň obohacují cikády, paní se zkušenýma rukama vyrábí v míse s vařící vodou domácí mozzarellu. Jsem nahraná, protože kojím. Miminko ale tento víkend hlídá doma můj přítel a já mám s sebou pouze elektrickou odsávačku mléka Medelu Swing, kterou pravděpodobně zavařím. Po přísunu domácího sýra se mi totiž hned tvoří mléko jako o závod.

Interiér jejího domu, který slibuji ohodnotit na tripadvisoru, je prostý, ale velmi luxusní, ceny přijatelné. Očekává se, že návštěvníci bio farmy budou trávit svůj čas venku projížďkami na koni nebo obdivováním vína, které by majitelka ráda distribuovala třeba i do Čech.

Most v Tarantu

Poblíž Taranta žije i vdova po bývalém žokeji, která se sama stará o rozlehlou farmu s koňmi. Nemá dědice, nechtějí zde v tomto koutu Itálie žít. Potřebuje druhou ženskou ruku a my se všechny hlásíme, že za ní dobrovolně přijedeme!!! Vilu v kontinentálním stylu s fotkami koní a trofejemi ze závodů spravuje stará dáma tak starostlivě.....

Poslední zastávkou je bio farma jogína ve středních letech, kde je možné kempovat na jeho pozemku zadarmo. Vyučuje se zde například jóga na koni, a šíleně hubená Italka předvádí ukázku, rodinný podnik kde vaří neteř jogína nabízí různé ezoterické vychytávky a nádherný pokoj ve stínu olenadrů. Kousek oleandru si pro sebe uloupím, bohužel asi po čtyřech měsících uhnívá...

Naviděnou v Puglii!!!!

I LOVE PANE ITALO

16. července 2014 v 16:37
I love pane italo

Na Vinohradské ulici se kromě designového nábytku o kterém nevím, zda je italský, ale chci to zjistit, pravděpodobně italský bude :) ha! usídlilo také několik obchůdků s italskou kávou, s italským pečivem a s italskými potravinami. Chci je všechny vyzkoušet a ohodnotit!!!!

V Opletalově ulici poblíž hlavního nádraží nebo na Andělu či právě na Vinohradech a Letné je podobných obchůdků mnoho, ale zatím mne zaujalo pouze víno a těstoviny a další pochoutky mi připadaly velmi předražené. Snídat cantucini sapori a zapíjet to sambuccou můžou nyní i Češi!!!